První měsíce života jsem byl hodně spavé miminko. Rodiče mě museli často budit na mléko, což se mi moc nelíbilo a často jsem to hodně oplakal. Měl jsem problémy s pitím mléka, často jsem se u toho zapomněl nadechnout. Což se postupně cvičením zlepšovalo.
V lednu 2015 jsem měl první návštěvu v rané péči. Kde mi půjčili nějaké motivační obrázky a hračky. Zprvu mě to vůbec nezajímalo.
V dubnu 2015 jsme poprvé jeli na rehabilitace do Prahy, kde se mi intenzivně věnovala Terezka. Podařilo se mi postupně zvednout ručičky až k hlavičce. Hodně se zlepšilo dýchání a polykání jídla. Na bříšku se mi to vůbec nelíbí, nezvedám ještě ani hlavičku ani nepasu koníky.
V červnu 2015 jsem se poprvé otočil na bříško přes pravý bok. Začali mě trochu zajímat hračky, i když jsem pozornost dlouho neudržel. Přestal jsem pít z lahvičky.
V září 2015 jsem se začal usmívat. Otočím se na bříško i přes levý bok, ale stejně vpravo je to lepší. Občas si sáhnu na kolínka. Levou rukou občas uchopím lehkou hračku, moc dlouho ji neudržím.
V říjnu 2015 se usmívám, reaguju na hlasy a vydržím se dívat na hračky.
V únoru 2016 nechci už být sám. Chci, aby si se mnou někdo povídal a věnoval se mi. Občas se směju nahlas, hlavně když mě taťka polechtá. Už se překulím dvakrát po sobě. Tahám věci kolem sebe. Neumím si je přendat z ruky do ruky.
V dubnu 2016 mám sedací polohovací ortézu. Vůbec se mi nelíbí. Snad bude kočárek lepší.
Už mám dva roky, umím si sundat ponožky a cucám si paleček. Vážím 7kg a měřím 75cm.
Srpen 2016 - na kočárek jsem si ještě nezvykl. Moc se mi v něm nelíbí.
Listopad 2016 - začínám používat obě ruce při hraní. Zkouším si chytat plyšové hračky oběma rukama a dávat je do pusinky.
Únor 2017 - miluju plyšové hračky. Rád na nich usínám a tulím se s nimi. Maminka s tatínkem uvažují o asistenčním pejsku pro mě. Říkají, že vyzkoušíme nějakého pejska na canisterapii. Prý, abych se ho potom doma nebál. Snad nebudu alergický na zvířecí srst, to by mě mrzelo.
Březen 2017 - rostou mi v pusince stoličky. Moc se doma nevyspíme, hodně mě to trápí. Byl jsem teď častěji nemocný, ale naštěstí jsme všechno zvládli z pohodlí domova. Před dvěma týdny jsem byl v rehabilitačním stacionáři ve Zlíně. Byl jsem tam spokojený, zacvičil si a poznal nové kamarády a tety. Zatím nemám fotky. Až pojedu příště, nesmíme zapomenout doma foťák.
Červenec 2017 – díky partě dobrých lidí, kteří mě vybrali na benefiční turnaj, mám nový pohodlnější kočárek. Jsem v něm spokojenější, je odpružený a lépe v něm cirkuluje vzduch.
Září 2017 – začal jsem se hlasitě smát a aktivně si hrát s věcmi kolem sebe. Také za mnou začala chodit teta z Auxilia. Pomáhá mi a seznamuje mě s novými věcmi. Hraje si se mnou a říká mi různé básničky. Celé léto jsem byl hodně venku v ohrádce, kde se mi moc líbilo.
Prosinec 2017 – začal jsem hodně neverbálně komunikovat s mámou a tátou. Umím si říct o hraní, pomazlení či pozornost. Je to super, když si rozumíme. Hodně jsem začal pít čaj z láhve.
Únor 2018 – pravidelně jezdím do Zlína do stacionáře (jednou za čtrnáct dnů na dvě noci). Jsem tam spokojený. Ve Vsetíně chodím do snoezelenu. Moc rád si hraju se světelným řetězem a užívám si vodní postel. Moje nejoblíbenější básnička je vařila myšička kašičku…
Květen 2018 – chystáme se na týdenní pobyt s ranou péčí. Jedná se o intenzivní kurz, kde se budeme učit spoustu nových věcí. Jen škoda, že nejstarší brácha musí do školy. Moje aktuální váha je 7,8kg a délka 86cm.
Červen 2019 – získal jsem asistenčního psa Baileyho. Mám nového kamaráda, baví mě s ním procházky a polohování. I moji sourozenci ho mají moc rádi.
Září 2020 – začal jsem chodit do přípravného ročníku ve stacionáři na Nivách. Je to vlastně taková malá školka. Snažím se zapojovat ruce při běžných činnostech, mám canisterapii a muzikoterapii. Jízda na koni se mi moc nelíbí. Vážím 10,0 kg a měřím 95 cm.
Prosinec 2020 – vypadl mi první zub.
Září 2021 – jsem prvňáček. Ve škole se mi líbí. Máme malou třídu, kde jsme 4 děti, paní učitelka a asistentka. Začínám nevědomě slabikovat a tyto slabiky používat. Vážím 10,5kg a měřím cca 100 cm.
Leden 2022.